Opilcova odysea

28. 11. 2018 21:48:15
Verše opilého člověka, jenž by rád našel cestu domů, avšak v jeho stavu se mu to nedaří, ba nevede se mu ani v souboji s hmyzem...

Opilcova odysea

S děravou čepicí

na svojí hlavě

ponurou ulicí,

když půlnoc právě

zvon hlasitý oznamuje

tam na věži kostela,

kol kterého poletuje

noční ptáče zvesela,

divně se trmácím –

hůř nežli po ránu.

Pořád se kymácím

ze strany na stranu.

Asi jsem pil

přímo přehnaně.

Už abych byl

doma ve vaně

a cákal si na tělo

onu vodu svěží,

které se mi zachtělo

ve chvíli, kdy stěží

tu proklatou putyku

opojen jsem opouštěl.

To se mi na hrudníku

zlatý řetěz ještě skvěl.

Teď už ale jinde září,

neboť jsem ho ztratil.

Kdybych aspoň s celou tváří

domů se zas vrátil!

Neměli mi ten rum

znovu a znovu líti.

Kéž najdu svůj dům!

Mně už se z toho pití

přeludy počaly jevit

a nevím, která bije –

tak dopadne prevít,

jenž lihoviny pije.

Komu není rady,

tomu pomoc nelze dát.

Bojím se, že tady

budu se tak potloukat

asi až do doby ranní.

Kde jenom jsem, u všech hromů?

Ještě věru nevím ani,

zdali vůbec trefím domů.

Doleva, či doprava?

Kam mám svoje kroky vést?

Z alkoholu otrava

začíná mi hlavu plést.

Řekl bych, že patrně

brzo už se zřítím.

Kdo neumí šetrně

nakládati s pitím,

může tamhle za plotem

rovnou hrob si hloubit –

tvrdé pití s životem

nemůže se snoubit.

Daleko jít nemohu,

nohy už mi sotva stačí.

Pozoruji oblohu,

kterou brázdí parta ptačí,

jež si tiše hvízdá.

To se hejno dobrodruhů

do vlastního hnízda

vrací možná z cizích luhů.

Tak bych se chtěl domů vrátit –

stejně jak ti ptáci.

S alkoholem kamarádit

se však nevyplácí.

Pochybil jsem velice,

že jsem nedal vale

zkázonosné putyce

a zůstal jsem v sále,

kam ti lotři nosili

alkoholu moře.

Radost měl jsem jen chvíli,

potom přišla hoře.

Vypadám sotva zdravě,

už jsem zcela hotový.

Tu káceje se v trávě,

jakémusi tvorovi

věnuji svou pozornost.

Kdo to může být?

Že by hmyzí host?

Chtěl bych za ním jít

tam do zelené trávy.

On však je mým hostem,

jenž jako letec pravý,

míře ke sladkostem,

jež nosím v kapse,

letí si směle

a ani nezeptá se,

zda o ty skvělé

cukrárenské milodary

podělím se s ním.

Ony jsou pro brundibáry

mlsem přímo senzačním,

pro nás, lidi, ovšem též,

a tak když hmyz letí na ně,

já mu pravím: „Jinam běž!“

Přál bych si ho do své dlaně

skálopevně sevříti,

jenže tenhle dareba

rozhodně se nechytí –

snažiti se netřeba.

Zatímco já vrávorám,

hmyz si hbitě vzduchem pluje

a k mým starým bačkorám

stále víc se přibližuje.

I ke kapse už se blíží,

slídě po těch sladkostech,

což mě ovšem velmi tíží

na srdci i na kostech.

A už kapsu řádně dře mi,

má ruka ho těžko chytí.

Zatímco já klesám k zemi,

on se pěkně sladkým sytí.

Na dobroty sladké

zálusk měl jsem nemalý,

bohužel však vratké

bývá štěstí ožraly.

Hmyz nade mnou vítězí,

já už nemám sil –

důvod jinde nevězí

než v tom, že jsem pil.

...

S děravou čepicí

na svojí hlavě

ponurou ulicí,

když zvon mi právě

sedmou ranní oznamuje

tam na věži kostela,

kol kterého poletuje

ranní ptáče zvesela,

stále se trmácím –

skoro jako o půlnoci.

Děsně se kymácím,

jako bych byl po nemoci,

leč náhle se prohání

mojí hlavou pocit,

že z opice brutální

docela jsem procit.

A není to vlastně toliko

pocit, alebrž holý fakt.

Už ne na rum – radši na mlíko

budu si od teď navykat.

Střízliv jsem – a řádný

občan bude ze mě nyní.

Ten alkohol zrádný

nikdy víc mě nepošpiní.

Autor: Otakar Vejrosta | středa 28.11.2018 21:48 | karma článku: 6.35 | přečteno: 317x

Další články blogera

Otakar Vejrosta

Zajícova

Jaké myšlenkové pochody se asi ubírají hlavou nebohého zajíce, který se zoufale snaží uniknout před smrtonosnou puškou myslivcovou?

6.12.2018 v 19:24 | Karma článku: 4.99 | Přečteno: 132 | Diskuse

Otakar Vejrosta

Zima je tady

Máme tu první prosincový den a s ním sněhovou nadílku. Přináším svoji nově složenou básničku o zimním období.

1.12.2018 v 11:02 | Karma článku: 4.75 | Přečteno: 109 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

Requiem pro nemilovanou

Pro rodiče je nejhorší když přežijí své děti. Pro některé děti je, ale mnohem horší žít se svými rodiči.

17.12.2018 v 13:18 | Karma článku: 7.90 | Přečteno: 523 | Diskuse

Stanislav Salvet

Hledání nadpozemské inteligence

Odpověď na životní výzvy: Je třeba k nim přistupovat opatrně a uvážlivě. Rozjíždět se pomalu a s rozvahou. Nepřepálit start, ať zbude hodně sil do cílové rovinky.

17.12.2018 v 13:04 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 195 | Diskuse

Jan Sviták

Hmatatelný důkaz existence Ježíška

Krátká povídka napsaná pro jedno adventní autorské čtení. Takže kakao uvařit, povídku přečíst, třeba v sobě ukrývá trochu svátečního světla.

17.12.2018 v 7:29 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 168 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ženský orgasmus (literární pojetí)

Pohled na sex je stále zvláštní, a co je ještě zvláštnější, jeho základní formy jsou stále jako by tabuizované - na rozdíl od jeho tvrdších forem v pornografii. A přitom ty základy jsou tajemné. Tak krásně tajemné.

16.12.2018 v 15:17 | Karma článku: 13.52 | Přečteno: 932 | Diskuse

Iva Doudová

Návštěva až z Prahy / Jak to chodí u Pěnkavů

Že k Pěnkavům přijede návštěva, se postupně od Máni Pěnkavové dovídali všichni sousedé, kolegyně z práce i docela neznámí lidé ve frontě v mlékárně.

16.12.2018 v 13:43 | Karma článku: 7.52 | Přečteno: 317 | Diskuse
Počet článků 3 Celková karma 5.36 Průměrná čtenost 186

Nevím proč a nevím k čemu, ale někdy básně píši a příběhy ve verších. Člověk, pokud dobře je mu, vypije-li múzy číši, není to přec žádný hřích. Dám cos blogu spanilému, ze kterého moudrost čiší, v den i v nocích bezesných.

Najdete na iDNES.cz